Já chápu, že se sem většinou dostanete přes seznam a tak podobně,ale vážně by mě potěšilo kdybyste vy, co mi tak vesele spamujete u několik let starýho článku u Starstable Online projevili trochu snahy a podívali se jestli tu náhodou není další, informovanější článek. (přímo tady)
Díky všem, Arabin, autorka blogu

Momentální výběr povídek:

Dokončené:

Projekt X - Domů

20. dubna 2012 v 21:52 | Arabian |  Projekt X
a kdo že jde domů? no samozřejmě nikdo jiný, než šílená kočičí bohyně.

Do háje, do háje, do háje! Co tady dělá Havran? Co tady sakra dělá Havran? Měli tu přece bejt jen ti... Do háje! Zanadávám v duchu a než si mě Havran stačí všimnout, vyšplhám na jeden z trámů, kde mě zatím není tak dobře vidět. I když, minule mě taky našli. Otráveně zavrčím a přeskočím na další trám. Ještě dva a jsem přímo nad ním. Náhle si všimnu dvou dalších Havranů hlídajících východ. Tihle mají navíc ty divné tyče. Jen ne znovu ty tyče. Fajn, takže změna plánu. Nemířím teď přímo nad něj, ale na trám za jeho zády. Chvilku vyčkávám, jestli se náhodou on nebo některý z jeho kumpánů neotočí a pak naposledy skočím.
Stačil sotva tlumeně vyheknout, když mu na ramena dopadla váha mého těla a tvář zakryly zkrvavené kočičí drápy. Ale tenhle byl, bohužel pro mě, hravraní válečník. Černí ptáci se nezabíjí tak snadno jako banda najatejch pašeráků. Pche, zním jak nějaká stará ostřílená lovkyně. Vlastně jsem, přesněji Curse jí byla. Ale teď jsem Curse já.
Opeřenýmu cojáčkovi se podařilo vyprostit z mého sevření a zrazit mě ze svých zad. Zatraceně! Výhružně zasyčím, bleskově vstanu a o pár kroků ucouvnu. On mezitím neváhal a tasil dva moc pěkné meče. Proč já mám jenom luk, kterej proti nim stejně nefunguje. Tohle není fér. Je pravda, že zachránci světa by mohli mít aspoň občas nějakou tu výhodu, ale ne proti mně!
První útok mu naštěstí nevyjde, ovšem je zkušenější než já, okamžitě provede nový výpad a tentokrát mě stihne seknout do boku a během několika dalších střetů nachytám pár dalších pěkných krvácejících šrámů. To mě přesvědčí, abych se vykašlala na jakýkoliv základy souboje, poslechla lovkyni, zadoufala, že mu nenaběhnu přímo na některej z mečů a prostě vyrazím a seknu do míst, kde by teoreticky měla být jeho tvář. Hlasitý výkřik, který už bohužel ostatní přeslechnout nemůžou, mi napoví, že kočičí instinkty nezklamaly. Přemůžu pokušení plivnout mu do tváře a s kočičí elegancí se mihnu kolem druhých dvou Havranů, kteří naštěstí věnují mnohem více pozornosti raněnému sokovi než prchajícímu úlovku.
Mau, doufám, že mi nebudou muset nic šít. Na druhou stranu, jizvy vypadají drsně. I když to asi jen u chlapů. Ma-au... V nejbližší době musím zjistit jak to funguje. Nakonec by mi ten vojáček mohl ještě poděkovat, určitě se najde dost opeřenejch krásek, co se o něj rády obětavě postaraj.
Mau!


S tichým klapnutím zavřela dveře a nepozorovaně proklouzla do kuchyně. Její rodiče se ještě nevrátili, ale podle špinavého nádobí odhadovala, že její sestra dorazila ze studií ke své dávno zapomenuté rodině. Vlastně ani nevěděla, co Martina přesně studuje, ovšem bylo to něco dost významného na to, aby ji její rodiče, oba velmi významní právnící, začali bezmezně zbožňovat. Tak trochu na svou sestru žárlila, jenže pořád to byla její sestra, ta co zmlátila zmlátila kluka z vyšší třídy, jenom proto, že si dovoloval na její mladší sestřičku, ta co jí přesvědčila, že na své ohnivě rudé vlasy má být náležitě pyšná a především ta, která jí před odjezdem na internát darovala drobné kotě s kožichem stejně zrzavým jako vlasy mladší ze sester.
,,Tino!" vyjekla nadšeně, když si všimla svojí starší sestřičky a zároveň nejbližší kamarádky krmící zrzavého kocoura zbytky ryby od večeře. Martimer slastně zavrněl a Tina se usmála. ,,Kočky asi nikdy nepochopím. Celou dobu od mého příjezdu tenhle fešák pořád jenom něco žere, ale stejně je pořád neuvěřitelně hubenej."
Maya s úsměvem přikývla, přisedla si k nim a jemně přinutila Morta aby zvedl hlavu a podíval se jí do očí. Krátce zazíval, přičemž odhalil ostré bílé zoubky, a celé jeho tělo se mírně zavlnilo, jak začal hlasitě příst.
,,Vrací se ke svým věrným, vrací se potrestat krvezrádce."
Maya si unaveně promnuka oči a několikrát se zhluboka nadechla. Mortovi se její náhlá ztráta pozornosti o jeho osobu nikterak nezamlouvala a neváhal to dát uraženým zamňoukáním najevo, ale v tu chvíli ho nedokázala vnímat. Byla by přísahala, že ji kuchyňským oknem sleduje pár jasných modrých očí. Stín se napřímil a zopakoval podivné poselství. Všechny ty knihy už jí nejspíš lezly na mozek Zaklonila hlavu a několikrát zamrkala, aby se podivné představy zbavila. Přízrak ovšem k jejímu údivu zůstával na místě.
Martina si konečně všimla kam směřuje pohled její sestry a při pohledu do ledových očí slabě zbledla. Stín jí upřený pohled vrátil a ona by téměř přísahala, že zkroutil zubatou tlamu do pohrdavého úšklebku. Měla pocit, že se brzy udusí, pokud proti stínu nezasáhne
Náhle bouchlydomovní dveře.
Stín seskočil z parapetu a Tina na malou chvilku zapřemýšlela, zda to nebyla kočka. Ještě jednou podrbala Morta za ušima a vstala. ,,Mayo, potřebuju si o něčem promluvit s tátou. Šla bys prosím do svého pokoje?"
,,Ale,"
,,Tohle není nic, co by se tě týkalo. Prosím, jdi."
Maya pokorně opustila místnost, ale Mortimer naopak vyskočil na stůl a předl. Tina zoufale skryla tvář ve dlaních. Jejich noční můra se pomalu měnila ve skutečnost.
Nad městem hlasitě zahřmělo a déšť ještě zesílil.
Ale jich jsou stovky, možná tisíce, nevěděla přesně kde všude se teď skrývají.
A ona je sama.
Snad.


,,Tohle se tě netýká! Pořád ještě se mě netýká, sestřičko?" zavrčím rozmrzele a vyčerpaně se opřu o zeď nějakého skladu. Cítím to. Cítím jak se mi jejich zatracenej jed rozlévá žilami a snaží se nás obě zabít. Jako by na to nestačili Havrani. Sarkasticky se rozchechtám, s překvapeným zasípáním klesnu na všechny čtyři a vykašlu chuchvalec krve. Mau, tohle vážně zatraceně bolí!
Od skladiště, kde mě drželi zaslechnu kroky. Ještě chviličku, jednom si trošku vydechnu. Zmučeně vykašlám další krev. Nakonec posbírám poslední zbytky svého zkomírajícícho zdraví, vstanu a pevně uchopím luk. Vím, že moje šípy dokážou odrazit, jenže zkusit se má všechno a já už vážně začínám být zoufalá.
,,Podívejte, já vás vážně nechci zabít," pokusím se o přátelský tón, i když se nezmůžu na víc než nepřátelské vrčení. ,,Vlastně ne, nemáte nejmenší tušení jak ráda vám za to, co jste mi provedli, jednou vyrvu střeva z těla. A Havraní krev prý taky není zrovna nejhorší." prohodím klidně a obě oči, leopardí modré i lidské zelené, výhružně přimhouřím. A všechny útoky přece taky jen tak odklonit nemůžou. proběhne mi hlavou.
Zareagují okamžitě, ale já mám náskok a luk, se kterým to stále ještě nehodlám vzdávat. Sáhnu pro další šíp, napnu tětivu a všichni svorně vykřikneme, když hrot šípu zmizí v podivném modrém oparu a vzápětí se zaboří do hrudi Havrana se zbrojí velitele. Fascinovaně sleduji, jak se velitel chytá za krk, zděšeně chroptí a pomalu zamrzá zevnitř. Zároveň si ale nemohu dovolit další zaváhání a naráz vyšlu další tři mrazivé šípy.
Mau, tak tomu se říká působivý ústup. A prý, že magii tu ovládají jen ty opeřenýkrysy. zašklebím se a zmizím po nejbližší střeše.
Ta krásná řezná rána na boku bude brzy vážně bolet. Ale to je teď vedlejší. Momentálně je mojí prioritou zbavit se toho hnusu co mám v krvi.

Glare - Kapitola 2.Curse - Kapitola 3.G - Kapitola 2.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 10:22 | Reagovat

UÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ
Curse se teda pořádně vybarvuje :-D
Vážně, získává si čím dál více mé sympatie...zatímco Glare tady křepčí jen kvůli tomu, že jí Havrani zachránili krk :-D
*Víš ale ono to vůbec není vtipný!!!!*
Myslím že bych jí ty šavle měla zabavit...noco, teď abych se pustila do pokračování :-)

2 Ania Ania | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 22:36 | Reagovat

Cursééééé!
Všichni fandíme naší kočičce :D
To abych se do toho dala...
Snad něco vykoumám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.