Já chápu, že se sem většinou dostanete přes seznam a tak podobně,ale vážně by mě potěšilo kdybyste vy, co mi tak vesele spamujete u několik let starýho článku u Starstable Online projevili trochu snahy a podívali se jestli tu náhodou není další, informovanější článek. (přímo tady)
Díky všem, Arabin, autorka blogu

Momentální výběr povídek:

Dokončené:

Projekt X - Já jsem temnota

4. dubna 2012 v 23:41 | Arabian |  Projekt X
Jaká to nekřesťanská hodina, že? V noci se píše nejlíp.
Tohle ani prolog není, jenom takový chabý nic.
Takže kdy bude Glačice?


Pěvně zatnu drápy do železné mřížky a pokusím se k ní přitisknout ještě víc. Jsem tak strašně v háji. Myslím, že se k nim připojili další, minimálně jeden z nich měl střelnou zbraň. Každou chvílí určitě někdo zavadí o můj dlouhý huňatý ocas nebo najdou to tělo. Nebo už ho našli? Proto jsou tu posily, ne? Citlivýma ušima zachytím zavrzání přímo nademnou. Ten první se zbraní vyšel po schůdcích, aby se ujistil, že nejsem zašitá za některým z těch podivných barelů. To je moje šance. Neslyšně se přesunu k okraji plošiny a zatápám po jeho noze. Vzápětí zaslechnu přidušené vyjeknutí a už padá přes zábradlí. Neváhám, využiju momentu překvapení a ještě za skoku rozdrásám krk tomu nejblíž. Zatímco se vzpamatovávají, zmocním se svého luku a založím první šíp.
Tohle bude ještě legrace.


,,Dobrý den, máte nějaká zvláštní přání?" pokusila se Maya o přátelský tón a nuceně vykouzlila na tváři mírně pokroucený úsměv. Mortimer její snahu odměnil otráveným zamňoukáním a ladným skokem opustil dosavadní místo svého pobytu.
,,Máte něco k té výstavě legend, co se chystá příští týden? Něco co bych mohla použít jako zdroj ke svojí práci." zamumlala studentka jen o něco málo starší než sama Maya a unaveně si promnula zarudlé oči. Ano, ta výstava. Všichni místní z ní byli nadšení. Tedy všichni, až na studenty, kteří museli vypracovávat sáhodlouhé práce na téma nejrůznějších předmětů výstavy. Tohle se naštěstí Mayina ročníku netýkalo.
,,Před dvěma dny nám dovezli knihu o kultu bohyně Arae," pronesla mladší dívka zamyšleně a vytáhla zpod pultu tlustou knihu vázanou v černé kůži. ,,To je ta kočka." dodala a otevřela knihu na straně, kde se skvěla velmi detailní kresba sochy, která i půl roku po svém objevení stále vyvolávala úžas mezi tolika archeology. ,,Mimo legendy jsou v ní také historická fakta a poznámky nálezce a jeho týmu. Mimochodem, pan Morris poskytuje slevu pro studenty." ukončila a vzápětí už s naprosto upřímným úsměvem předala zákaznici taštičku se znakem sedící kočky a zdobným nápisem Knihkupectví Ohnivého kocoura. Její nadřízený zbožňoval kočky a proto se nijak nebránil přítomnosti okouzlujícího zrzka Mortimera, který svou lidskou družku často věrně doprovázel.
,,Temnota je má matka, lůno z nějž jsem byla zrozena. Temnota je rouška, pod kterou skrývám svou tvář."
Maya unaveně potřásla hlavou, naposledy panu Marrisi zamávala na rozloučenou, přehodila si batoh přes rameno a vyrazila deštivým večerm domů, kde už na ni určitě netrpělivě čekal Mort, spokojeně rozvalený na její posteli. Matka možná vaří, ostatně dneska měla volno a otec zcela jistě sedí ve svém oblíbeném křesle a předstírá čtení novin, ačkoliv většinou stihl usnout už po polovině titulní strany. Maya zazívala, promnula si spánky a zimomřivě se zachumlala do oblíbené černé mikiny. Milovala déšť, ale nenáviděla, když byl doprovázený větrem jako tomu bylo dnes. Náhle se zarazila nevěřícně hledíc před sebe. Přímo před ní stál velký šedý stín, podle stavby těla kočkovitá šelma, a i přes hustý cítila, jak ji propaluje chladnýma očima. Náhle sebou stvoření trhlo a beze stopy zmizelo.
,,Já jsem temnota!" zašeptaly kapky deště narážející do silnice.


Zpříma pohlédnu posledmínu se zbraní do očí a vzápětí se instinktivně vyhnu plánovanému výstřelu. Než stihne svůj chabý pokus zopakovat, vyrazím, ostrými drápy se mu zachytím za ramena čemuž následuje parádní salto, během kterého i jemu roztrhám hrdlo. Páni, netušila jsem, že něco tkakovýho dokáže. Totiž já dokážu. Já jsem ona, ona je já. Jednou si zvyknu. Určitě.
,,Zrůdo!" zaječí poslední přeživší na pokraji zoufalství. Překvapeně se narovnám a tázavě k němu stočím zrak.
,,Zrůdo?" zamračím se zmateně a opět se chopím luku. Ani on nehodlá být pozadu a vyřítí se na mě se zakrváceným nožem v ruce. Jeho snahu odměním pohrdavým úsměvem.
,,Mé jméno zní Curse!"

Glare - Kapitola 1. Curse - Kapitola 2. G - Kapitola 1.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 8:40 | Reagovat

ouuu, tak kam já se na tohle hrabu!!!
Je to úžasný, hlavně ten konec :-D Myslím, že z holek budou dobrý kamarádky...parťačky, záškodníci...cokoliv :-D

2 Ania Ania | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 20:32 | Reagovat

Jahů, skvěle, skvěle, moc skvělééééé. To abych se do toho dala, ne? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.