Já chápu, že se sem většinou dostanete přes seznam a tak podobně,ale vážně by mě potěšilo kdybyste vy, co mi tak vesele spamujete u několik let starýho článku u Starstable Online projevili trochu snahy a podívali se jestli tu náhodou není další, informovanější článek. (přímo tady)
Díky všem, Arabin, autorka blogu

Momentální výběr povídek:

Dokončené:

Kapitola 1. 2/2

11. srpna 2012 v 9:58 | Arabian |  Stračí hnízdo
Neříkám, že to bude vycházet pravidelně. Jenom že je zase sobota a já zveřejňuji další díl hnízda.
Seznamte se, zlá skif přichází.



,,Hrdí věří, že každý jejich čin je pro budoucnost jejich rasy." Dobře, přiznávám, že její šlechtěná mrtvola nám k ničemu nebude, ale já rozhodně nejsem Hrdá a tohle dělám pro přežití mojí maličkosti. Navíc si to ta mrcha zaslouží. Špína? Vsadím se o všechno, co mi za její hlavu zaplatí, že moje srst je mnohem čistější, než kdy bude její porcelánová tvářička.

Drobná zahalená postava se přikrčila a s tichým zadrnčením uvolnila šíp s černým hrotem vstříc srdci zařící nevěsty. Než se svatebčané vzpamatovali, padl i ženich. ,,Dokonalé." uniklo lučištnici když opouštěla střechu sirotčince. Mrštně se překulila, přehodila si luk na rameno. S každým smrtelně přesným zásahem ji stále více udivovala, že tuhle věc kdysi nedokázala ani pořádně natáhnout.

,,Stát!" prořízl vzduch za jejími zády autoritativní hlas mladého mága. Hloupoučké kuřátko, možná byl mistrem elementů, ale o jednání s chladnokrevnými vrahy nevěděl zhola nic. Žádný z nich nevěděl. Odpověděla mu pohrdavým ušklíbnutím, s tichým cvaknutím od opasku uvolnila kulatou lahvičku zpola naplněnou kouřově šedou tekutinou a vzápětí uličku naplnil štiplavý černý dým. Zkus si rozfoukat tohle, kuřátko. prolétlo jí hlavou a zasekla drápy zadních nohou do zdi městských hradeb. ,,Skif! Je to skif!" proniklo k ní dýmem. Tlapy jí zřejmě prozradily. Naštěstí, lidé byli dost pitomí, aby jí považovali za samce. Nebyla až tak drobná, převyšovala spoustu mnohem starších samic. Samozřejmě nebyla tak mohutná, jako potomci Prima nebo Zeemy, ti totiž dokonce dorůstali do mnohem větší výšky než lidé, ale i její drobný vzrůst měl své výhody.

,,Rychle, střílejte!" uvízl jí v uších povel velitele stráží, což ji přinutilo zrychlit. Kolem hlavy jí prolétlo několik šípů a jeden ze střelců se navíc rozhodl zabránit jí v úniku tím, že jí vběhl přímo do cesty. Nevzrušeně ho popadla za rukáv a v dalším skoku strhla z hradeb. Nevnímajíc jeho zděšený křik, upustila luk a prudce sebou zazmítala, aby vzápětí elegantně dopadla na všechny čtyři. Tenhle instinkt ještě nikdy nezklamal. Jenže to pořád ještě nebyl konec. Šípy už sice létat přestaly, za to se přímo před ní vynořili další mágové. Jeden z nich měl na prsou vyšitý velký zlatý kruh obsahující znaky pro všechny čtyři přírodní elementy. Skif popuzeně zavrčela. Arcimág.

Nebyl ani starý, očividně byla jeho moc natolik ohromující, že se ti mágové z Kruhu div nepřetrhli, aby ho protlačili do této pozice bez dlouholetého výcviku, který byl většinou podmínkou. Možná to byl synáček nějakého z mecenášů tý jejich úžasný Oblačný akademie. Pokud se nepletla, právě tam teď měl Kruh svou základnu. Zatraceně, už to dělá zas. Jak vůbec může být schopn někoho zabít, když se pořád něčím nechá rozptylovat.

Arcimág máchl zdobeným mečem a výhružně lukostřelkyni pohlédl zpříma do očí. ,,Vzdáš se nám dobrovolně, nebo z tebe budu muset nejdřív stáhnout tu tvojí zablešenou kůži, skife?" Možná se snažil o klidný hlas, ovšem i přesto z něj cítila silnou nervozitu. Potměšile ušklíbla a on ve chvilce získal svou odpověď.

Trochu se přikrčila, zacukala ocasem a s lukem napřaženým jako obouruční zbraň se na něj vrhla. Stihla ho udeřit do brady, další ráně už se stačil vyhnout a nastavit jí meč. Otráveně si přehodila luk z jedné ruky do druhé, pomalým pohybem naznačila výpad k boku a zároveň mu drápy volné tlapy zasekla do teď už nechráněné tváře. Téměř okamžitě nelidsky zavřeštěl, upustil meč a nevěříně si dlouhými prsty přejel po rozseklém oku. Následoval další, teď už o něco tišší, řev. Zdravým okem ještě stihl postřehnout rozevlátý plášť prchající skif.

Vražedkyně se zarazila. Ne, neměla by tu čekat, až se stráže zmátoří z arcomágova vážného zranění, ale to něco ji odmítalo pustit. To něco. Už zase. ,,Dračí krev a plameny," prolétlo jí hlavou, možná to dokonce vyslovila nahlas. Dračí krev a plameny. Tohle už nikdy neměla pocítit znovu. Určitě to věděl! Možná na ní tu vší mocí oplývající krysu sám poštval.

,,Za tohle tě zabiju!" ječel arcimág tónem, ze kterého se jí ježily chlupy a běhal mráz po zádech. Stále ještě se rukou snažil zastavit krev vytékající z hluboké rány táhnoucí se přes jeho pravé oko, ale už zřejmě přicházel k sobě. Prsty druhé ruky měl zkřivené v jakési nevysvětlitelné křeči, daní za každé použití magie. Ozvalo se tiché zapraskání a mezi dlouhými prsty se mu propletl pramen jiskřící energie. S bolestivým zasténám škubl rukou.

Bylo to, jako kdyby se škvařila zaživa. Doopravdy se škvařila zaživa. Živý plamen se jí zakousl do masa, s lehkostí diamantové dýky pronikl skrz bok a zanechal za sebou obrvskou rozšklebenou ránu. Podařilo se jí vyloudit krátký pokřivený úsměv, který téměř okamžitě přešel v šílené zachechtání. Možná to nakonec nebylo dílo toho ubožáka. Možná jí jen volali zpátky. To by bylo milé. Stejně je nechá, aby se poohlédli po někom jiném. Na dlani ji zastudilo sklo částečně překryté kusem tenké kůže. Zakryla si oči, mrštila lahvičkou o zem a rozběhla se k lesu. Prudká záře jí připravovala a citlivý zrak. V uších jí okamžitě začalo nesnesitelně pískat.

Konečně pískání ustalo. Opřela se o kmen provního stromu, který jí stál v cestě a váhavě se ohlédla. Běžela dost dlouho a tahle Jiskra byla dost silná, aby zcela oslepila. Vzpomněla si, jak jí Jikk poprvé ukázal podivně tvarovanou lahvičku naplněnou průzračnou tekutinou.

,,Netrvdím, že to není šílenost. Ale neodejdeš s holýma rukama, Skif. Tohle je Fívst, Jiskra. Tahle ampule má tři části, vidíš? Každá z těch směsí samostatně je neškodná, tou zlatou dokonce čistím rány, ale když je smícháš, napáchají pořádnou paseku." tehdy vypadal vážně hluboce spokojený sám se sebou. Náhle přiskočil k jedné z nákladních mul a z malé černé brašny vytáhl velký černý šátek z jí tehdy neznámé látky. ,,Uvaž si ho kolem krku a než tu krásku použiješ, zakryj si s ním obličej, hlavně oči, Jiskra trochu kouše."

,,Nejsem včerejší, skřete." odsekla zatímco si k opasku připevňovala tři kusy Jiskry tak, aby je kdykoliv mohla rychle použít. Tohle byly dobrý časy. Měla se kam skrýt, měla místo, kam patřila. Měla by se vrátit k cechu, zná je, ví že jsou moc arogantní, než aby se sháněli po někom dalším kdo to takhle umí s lukem. Nebo ví, že se nakonec stejně vrátí. Pořád ještě může stáhnout ocas jako ustrašenej pes a utéct k Hrdým. Jenže to by dlouho nevydržela. Je to jen banda pomatených Skifra co sotva udrží meč. Neví nic o tom, jak jejich druh musí trpět doopravdy. Ono by to vlastně nemuselo být tak špatné. Jenže její cesta vedla jinam.

Začala počítat. Šest pro nádech, osm pro výdech. Nesmí nic uspěchat, Jikkův další zázrak byl nebezpečný za téměř jakýchkoliv podmínek. Zřejmě proto si ji starouš tak oblíbil. Zažila toho už dost, neměla problém s předčasným odchodem na věčnost.

,,Ty, zrzavá. No ty, jak se jen u Harkových dlouhých uší jmenuješ?" zahučel skřet neurvale a přihodil do svého cestovního kotlíku kus svíticí houby. Vzápětí podivně vyhlížející lektvar varovně zasyčel a do vzduchu vylétlo několik temně rudých kapek. Jejich barva byla nejspíše způsobená krví wyverny, kterou s pomocí veškerého svého zlodějského umu získala přímo ze skladu alchymistů Kruhu mágů.

,,Dobrá práce, Miiro," poznamenal se slabým úsměvem na tváři a doplnil kotlík o výtažek z Ledového stromu. ,,Ale možná by byla lepší čerstvá."

,,Tys byl vždycky všivej jako kanálová krysa." ušklíbla se skif s se srstí, která už nebyla ani lesklá jako otcovy šperky vystavené na poledním slunci ani ohnivě rudá jako krev divokých draků. Bude trvat týdny než se jí podaří z kůže dostat všechen ten tmavý prášek, co z ní dělal průměrného Dlouhoslecha. S hlubokým povzdechem se shýbla pro koženou brašnu ledabyle ukrytou pod hromadou klestí. Aspoň její instinkty stále sloužily jako tehdy. Dech už měla klidný, nic jí nebránilo v tom aby vylovila snad nejcennější ze svých lahviček a jedním lokem ji téměř celou vyprázdnila. Bolest ještě zesílila, takové to bylo vždycky. Každičký sval v jejím zuboženém těle okamžitě povolil a ona se s úlevou svezla do měkkého mechu.

Dnes byly noční můry jiné. Zřejmě konečně přišel na to, že na oheň a dusivý kouř už si zvykla a zvolil jinou taktiku. Přestávala chápat, přece jednala přesně podle jeho přání. A přesto se zase vrátil doprovázený snem plným matoucích stínů a nesrozumitelného šepotu. Možná se mu nynější vývoj událostí prostě nezamluval. Ale mohl si za to sám, tuhle cestu si pro ni vybral. Do háje s osudem, kdyby mohla, zaškrtila by ho. Nebo podřízla. Tedy, kdyby to mělo krk.

Naštěstí tu byl stále ještě někdo, komu krkem bez obav zakroutit mohla. Ten zrádce jí prodal strážím, zřejmě se mu nechtělo platit. Nepozorovaně zabít šlechtice, který se producíruje na očích celého města nebyla zrovna levná záležitost. A zabít dva najednou stálo víc než dvojnásobnou cenu.

Hlupák.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ania Ania | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 19:14 | Reagovat

O_O Už zase nemám slov, tohle je prostě...epický, úžasný, dechberoucí! Je dobře, že sis to nenechala pro sebe :)

2 Eliss Eliss | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 9:10 | Reagovat

Já na tohle vážně nemám co říct......je to naprosto dokonalý, promyšlený, chytlavý a naprosto MEGAKRUTOPŘÍSNÝ!!!!!!! :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.