Já chápu, že se sem většinou dostanete přes seznam a tak podobně,ale vážně by mě potěšilo kdybyste vy, co mi tak vesele spamujete u několik let starýho článku u Starstable Online projevili trochu snahy a podívali se jestli tu náhodou není další, informovanější článek. (přímo tady)
Díky všem, Arabin, autorka blogu

Momentální výběr povídek:

Dokončené:

Kapitola 2. 1/2

23. srpna 2012 v 16:15 | Arabian |  Stračí hnízdo
Jáááá vííím, pozděěěěě.
Ale nejdřív jsem nemohla k počítači a zapomněla jsem si rozpracovanej díl přeposlat na noťas, pak mi pro změnu bylo tak zle, že jsem ani psát nemohla a pak jsem zapomněla heslo, který v notebooku taky nemám uložený.
Ale další díl tu v sobotu určitě nebude, protože bude 25. 8. no a... Kdo neví, má smůlu.
Ale když budu šikovná, tak stihnu do soboty udělat novej vzhled, takže ten jeden spamer co sem zabludí nechť čte rychle, pak už to nebude takový překvápko.

Nástroj zkázy


(Dun dun dunnnn. To budu určitě já!)
(Kdo tě tohle naučil?)

Někdy mi vážně chybí poušť. Jistě, věčné písečné bouře jednoho časem omrzí, ale nikdo v boji nevydrží déle než Zlatohříví. Elegantní způsob boje, jaký vyučují na Akademii mi nikdy moc neimponoval, ale když u toho nikdo nemotorně nemáchá mečem dražším než jsou všechny moje věci dohromady, má to něco do sebe. Třeba ta stopařka, Sivyl. Nikdy jsem viděla aby někdo oddělil hlavu od těla bez jediné kapky krve.

A jako bonus, žádné návštěvy z Podzemí. Bohužel, ty bezsrstý krysy se dostanou kamkoliv.

,,To není pravda, v poušti je spousta života. Například kmen Zlatohřívých. Jejich stopaři cestují po celé poušti a vše, co naleznou, velmi podrobně zakreslují do map. Pamatuji si, že když jsem naposledy navštívila jejich útočiště u delty řeky Zaiimy, jejich stany byly plné takových map. Svědomitějšími kartografy téhle části světa by mohli být už jen Fahriati, ale ti se od nás odvrátili ještě před vaším příchodem." Miira rychlými pohyby naskládala všechny zásoby do sé brašny z mědvědí kůže a obrátila se zpátky ke statkáři. Rána už se jí sice zacelila, ale zbýval už jí jenom jeden bolest tišící lektvar a téměř žádné obvazy.

,,Ty jsi taky stopař?" zajíkl se statkářův syn, malý kudrnatý chlapec, který zřejmě ještě nikdy žádného skifa neviděl. Otázky malých dětí byly někdy trochu vlezlé, ale Miiře to nevadilo. Jejich rodiče byli dobří lidé a nikdy jí neodmítli prodat čerstvé suroviny nebo poradit cestu. Ne jako ve městech, kde většinou pobývala pouze po dobu nutnou pro splnění svého úkolu.

,,Kdepak. Já jsem lovec. Obstarávám zásoby pro karavanu a chráním ostatní před útoky banditů. Není to tak zajímavé jako cestovat po světě a objevovat nové země, ale já bych to za nic nevyměnila." A už vůbec ne za možnost stát se nájemným vrahem. Proč se všechny vždyckymusí tak zatraceně zkomplikovat? ,,Není tu někde v okolí nějaký bylinkář nebo chrám zasvěcený léčitelství? Potřebuji si doplnit zásobu obvazů."

,,Je tu jeden klášter, sestry určitě rády pomohou. Jestli máte mapu, můžu vám ukázat cestu."

Miira překvapeně zasípala a chytila se za zraněný bok. Zesílená dávka musela mít drastičtější účinky než čekala. Opateně si sundala koženou vestu a odhrnula plátěnou tuniku. Kromě tenkého světlého pruhu mezi rudou srstí nebylo po ráně ani stopy. Ale to jí od bolesti nepomůže. Nad hlavou jí zaznělo děsivě známé zakrákání.

,,Táhni! Táhni zpátky odkud jsi přišla, nebo přísahám, že tě rozervu na kusy!" zavřeštěla nepříčetně a ve vteřině už k vráně vyslala první tři šípy. ,,Já končím, slyšíš?" vydechla vyčerpaně.

Černý pták znovu zakrákal a usadil se skif na rameno. Mezi lesklými ebenovými pery zdobícími jeho hruď zablikal úlomek kouřově šedého křišťálu, znak toho, že vrána je poslem stvořeným magií vyvolávání.

,,Já končím, na tohle nemám. Předhodili jste mě arcimágovi! To si ten pitomec vážně myslí že se mě jen tak zbaví? Nebo snad chce jeho místo pro sebe? Copak neví, že ostatní by ho bez mrknutí zničili?"

Vrána naklonila hlavu na stranu a zamyšleně cvakla zobákem. ,,Nový úkol." oznámila sípavým hlasem. Miira zavrtěla hlavou. ,,Vrať se a řekni mu, že žádné další úkoly. Na tohle už jsem stará."

,,Dostanu tě na Oblačnou akademii."

Miira se na malou chvilku zarazila, ale pak znovu zavrtěla hlavou. ,,To by nedokázal. Nikdo to nedokáže."

,,Magický artefakt, vlastní ho pán Ceyra." ukončil magický posel jejich rozhovor, zamával křídly a zmizel.

Ceyro, malé opevněné městečko, ovšem jeho pán je tak mocný, že má dokonce vlastní portál. Určitě by se mu tady líbilo, místní jsou vesměs bohatí šlechtici a kupci, ulice jsou čisté, na náměstí je dokonce kašna s lidským vyobrazením Zavii. I když, ještě jsem neviděla člověka se špičatýma ušima a ptačími křídly. Víc než božstvo mi připomíná podivnou zvrácenost, plod černé magie.

Miira se slabě pousmála a přetáhla si kápi přes dlouhé špičaté uši. Magie portálů ho vždy tolik fascinovala. Z modrých run pulsujících pod tlapami těch, co si chtěli ušetřit cestu použitím starobylé magie by byl určitě celý pryč. V poušti bylo jen pár Rudých mágů, ti nic podobného stvořit neuměli. Základ pro stvoření pevného portálu lidé získávali od ochočených draků, vzdušné pak uměli otevírat jenom divocí draci. Miira nikdy neměla ráda pojem divocí draci, dělalo to z nich jakási primitivní podřadná stvoření. Přitom byli mnohem dokonalejší než jakékoliv z těch podvyživených mláďat, která na dracích podle pověstí vymámili samotní bohové.

Bohové! Stejně tak mohl být bohem i Siv, nebo samotná Kněžka. A navíc, pokud to doopravdy byla stvoření, jejichž síla ovlivňovala celý svět, proč se ta mrcha Sarin nedokázala ubránit ani smečce polomrtvých vlčat? Možná byli narušení silou Podsvětí, ale proti všemocné bytosti by neměli mít nejmenší šanci.

Malá zlatovlasá holčička vzrušeně vypískla, zatahala o něco starší dívku za rukáv šatů a ukázala na majestátní bílé věže tyčící se na Ceyrem. Miira si spokojeně olízla špičáky. Magií střežená pevnost, úžasná výzva. Tentokrát ji navíc nesmí nikdo zahlédnout ani koutkem oka, okamžitě by ji našli. Začínala se docela těšit. Varg by nikdy nešel po bezcenném krámu a ona byla poměrně zvědavá, co jeho nenechavý nos křivější než orlí zobák vyčmuchal tentokrát. Vystoupila z portálu a zamířila k nejbližšímu hostinci. "Pod Mágovou věží" stálo na ceduli.

Většinou si svoje pracoviště pečlivě obhlídla, než se rozodla pustit do nějakého hodně šíleného plánu. Jenže tady to nebylo většinou, desítky stráží pravidelně procházejících i tu netemnější chodbičku naznačovaly, že jejich pán se má opravdu o co bát. Kdyby se tu potulovala kolem, mohla by být podezřelá. To bude jako skif stejně, ale nadarmo nebyla Stínooká. Z myšlenek jí vyrušilo tlumené klapnutí dveří strážnice. Konečně!

,,Žádné potíže?"

,,Jako vždycky."

Miira ještě pár chvil vyčkávala, aby se ujistila, že je mladý strážný opravdu voják a obrátila zrak k jeho nástupci. Nebyl přímo starý, ale i tak by jí mohla stačit jenom menší dávka. Skřetí kupci už jsou nejspíše všichni zpátky ve svých horských pevnostech, neznala karavanu, která by se vzdálila od kmene na delší dobu a ty nejdůležitější trhy už dávno skončily. Co je teď asi s jejím kmenem? Nejspíš jsou ještě na cestě, Sviza už měla před porodem. Jestli pak to bude taky takový poděs jako jeho otec. Měla by se vrátit. Chtěla by, ale moc dobře věděla, že nemůže. Stačilo to, co se stalo jim, další životy na svědomí mít nechtěla. Rychle zatřásla hlavou aby se zbavila chmurných myšlenek, vyrazila ze svého úkrytu a než si jí strážný stačil všimnout, přitiskla mu k nosu šátek napuštěný nasládle vonící tekutinou. Strážný zavrávoral, něco zmateně zamumlal a omámeně se opřel o zeď. Ani si nevšimne, že tu někdy nějaká skif byla.

Další překážkou byla kuchyně. Mohla zkusit vyšplhat po zdi, ale předpokládala, že na něco takového by byl takto mocný mág připravený. Proto využila zkušeností z mnoha návštěv Tistarionu, sídla královské rodiny. Jeho architekt navrhl spousty podobných hradů a pevností a si byla téměř úplně jistá, že Mágova věž je jedna z jeho prací.

V kcuhyni, která byla kvůli zápachu postavena dál od obytného křídla, ale zároveň napojena na síť praktických chodbiček, které zajišťovaly, že pokrmy dorazí na šlechtický stůl vždy ještě teplé a sloužící se tak nebudou muset zdržovat s dodatečným ohříváním jídla před podáváním. Zároveň ale také propojovaly několik dalších místností, skrz které se bezpečně dostane kamkoliv jen bude chtít.

Bylo to zvláštní. Věděla, že artefakt je někde v její blízkosti, ale nedokázala ho vycítit. Že by se Lumon tentokrát přece jenom spletl? Brzy mělo svítat a to už musela být pryč. Na chodbě před ní se rozezněly kroky. Další hlídka! Začínala jich mít plné zuby. Prošla snad čelý hrad a nikde ani stopy po magickém artefaktu, ani sebemenší záchvěv jeho moci. Potlačila zavrčení, vrhla se k nejbližšímu oknu. Sotva začala šplhat po zdi, celé tělo jí rozechvěla cízí síla. Ale to nemohl být žádný předmět ani prostý lidský mág. Bylo to jako když se poprvé setkala s Drápkem. Neustále bojoval sám se sebou a přesto měl problém ji ovládnout. Že by získal... Nepamatovala si, že by kromě Drápka byl někdo další takový. Drápek. Pořád o něm přemýšlí jako by tu ještě byl. Tohle musí skončit. Nahmatala nejbližší výstupek ve zdi a pomalu začala stoupat k ohnisku té síly.

Za zpěvu prvního ranního ptáka vstoupila do malé místnůstky osvětlené jediným oknem. Veškerý nábytek představoval stůl prohýbající se před nespočtem podivných stříbrných nástrojů a stojan s tím, co podle Lumona mělo být tím záhadným artefaktem. Nechápala co se tady děje, ale zrovna moc se jí to nelíbilo. Jestli lidé přišli na způsob jak něco takového získat, její druh je nejspíš ztracen.

Rudá pečeť pod jejími drápy tiše zasyčela, když artefakt vzala do ruky. Zřejmě zabraňovala probuzení. Ne, to nemohla být pravda. Prostě ne. Kdo všechno pro tohle musel zemřít? A jak se o tom dozvěděl někdo jako Lumor?

Vážně teď držím ještě nevylíhlé vejce divokého draka?

P.S. Když budu hodná tak se to možná i narodí, ale vzhledem k dalšímu dílu můžeme všichni už jen doufat, že to Miira okamžitě nepodřízne. A chyb si nevšímejte, noťas je takovej hravější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arabian Arabian | Web | 23. srpna 2012 v 16:21 | Reagovat

Je fakt, že s drápek už jsem trochu ujela. Takže kdyby se někdo ptal, neřeknu, ale můžete hádat. Vážně by měl zajímal váš názor na to, kdo všechno může bejt ta zvěř z Miiřiny minulosti a jaký k nim měla vztah (Miira a vztah... to zní vlastně docela děsivě.). Třeba o drápkovi už tu myslím i něco bylo (co já vím kam co napíšu).
Těšilo mě, autor.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.