Já chápu, že se sem většinou dostanete přes seznam a tak podobně,ale vážně by mě potěšilo kdybyste vy, co mi tak vesele spamujete u několik let starýho článku u Starstable Online projevili trochu snahy a podívali se jestli tu náhodou není další, informovanější článek. (přímo tady)
Díky všem, Arabin, autorka blogu

Momentální výběr povídek:

Dokončené:

Kapitola 3.

29. prosince 2012 v 22:44 | Arabian
Protože je sobota a aspoň na tohle zapomínat nechci. Jestli se mi podaří rozchodit foťák (nebo prostě něco) možná bude i titulní obrázek.

Střípky šílenství


,,Dračí chřtán a obří spáry, čistá pravda, povídám! Tiše číhá, temně kouká, koho by jen zachvátil. Slyšte příběh vraha, blázna, stvůry přímo z Podzemí!"

Miira na chvilku zvedla zrak od mapy, aby zjistila, co za opilýho šílence se zase snaží získat pozornost vychloubačnými popěvky a nějaké té krvelačné bestii. Včera to byl obrovskej lidožravej medvěd, předevčírem dokonce prastará wyverna.

,,Krev nevinná snad málo byla, brzy stínům propadl. Krvavá srst, temný pohled, takový je Vrah."

Přimhouřila oči a přemáhajíc prudký vztek si zkousla jazyk tak silně, že jí z něj začala prýštit krev. O Vrahovi se nemluvilo. Už jako malým skifra jim bylo zakázáno vynášet soudy na jeho jeho jméno nebo dokonce podněcovat ostatní k nenávistným myšlenkám. To však u lidí neplatilo. Tak často slýchala legendy o jeho zkaženosti. Vlastně nebylo divu, Vrah byl jediným známý ztělesněním Podzemí. Bylo to zvláštní, ale právě legendy o tomto zvráceném zabijáckém monstru pomáhaly pomáhaly ztlumit strach z chaosu, jaký jinak zcela neznámá hrozba přinášela. Hluboce si povzdechla a vrátila se zpět ke značkám na mapě.

,,Po královský sillnici bys to měla určitě rychlejší. Navíc je dobře osvětlená a po celý den se tam střídají hlídky. Žádná zlodějská havěť, žádní podezřelí prodejci. Ale ty asi nestojíš o ochranu od královských vojsk, nemám pravdu?"

Miira se neubránila úsměvu. Už se bála, že na ni dočista zapomněl. ,,Z tebe je tedy pěkný mudr, Snítko. Pamatuji si tě ještě jako droboučkého plaváčka, malinkou tichou myšku."

Krrš se zlobně zamračil a několikrát udeřil do země dlouhým vydřím ocasem. ,,Nejsem myš."

,,Ani já já bych nemohla mířit neobratnými kočičími tlapami. Jenže lidem uvědomělost do hlavy nenatlučeš. A teď laskavě nech mé záležitosti mně."

,,No tak, chci ti pomoci. Když se za Zelenou vískou odkloníš od cesty a vydáš se podél Vichru, budeš mít volnou cestu k Zubatým skalám. Míříš do Zubatých ksla, nemám pravdu? Chceš to mládě vrátit drakům? Nebo dokonce vychovat sama. Sněhohřbetí by tě určitě přijali tak jako," v tu chvíli už mu Miira nacpala do upovídané tlamy pořádný kus koláče, který uždibovala během studie mapy. Snítko sice popuzeně prskal, ale sladké sousto rozhodně vyplivnout nehodlal.

,,Zešílels? Ne tak nahlas. Už tak jsme snadný cíl. Každý Stopař ho vycítí na míle daleko. Měli bychom sice cestovat hlavně přes noc, ale to jsou proudy nejsilnější. A já vážně nemám dost sil na boj s gryfy."

,,Dahvek?"

Obezřetně pohlédla směrem k opilému bardovi, namočila vzácné pero z kůstek hlodavců do červeného inkoustu a začala znovu zakreslovat značky. ,,Už nikdy Dahvek."

,,Stejně nikdy nepochopím, proč si tomu prostě nezakroutila krkem dokud byla možnost. A vůbec," lokl si Miiřina ředěného vína za což schytal bolestivé dloubnutí perem. ,,Tohle se moc nevidí. Husí brk to asi nebude."

,,Památka na poušť. Brky jsou nedostatkovým zbožím a tak pracují hlavně s kostmi drobných zvířat. Vydrží mnohem víc a lépe píšou. Na východu k nim prý ani nemusí používat kalamář, ale v poušti na vynálezy moc času není. Pracuje se s tím co je. A kolikrát má spoustu co nabídnout." vrátila se do chvíle, kdy se smíchem naskakovala na nabručeného kraxe, jak ji Fira učila pravidelný steh, jak společně se zatajeným dechem sledovaly dvojici stopařů téměř dokonale splývajících s pískem pod nimi. Proč Kruh musel nazvat své prašivé poskoky zrovna takhle.

Snítko se nervózně podrbal za drbnýma chlupatýma ušima a přešel k naléhavému šepotu. ,,Myslím, že docela nechápeš, kolik možností ti to mládě může poskytnout. Vylíhlo se, teď už na něj cizí magie neplatí a i Kruh by na vás určitě byl krátký. Ta bardka prý už stejně umírá, ale aspoň bys měla volný přístup k ostatním. Jenom přemýšlej, třeba by tě museli přijmout mezi členy Kruhu. Všechno by se ještě dalo změnit. Co zmizelo, nevrátí se, pořád však můžemě ovlivnit naše další kroky. Už bys nemusela riskovat krk."

Ve světle svíčky osvětlující Miiřin stůl se zaleskla ocelová dýka, která se vzápětí s tichým zadrnčením zabodla přímo mezi Snítkůvmalíček a prsteníček. Jenom kousek a z pěti drápků by byly čtyři.

,,Raději zmlkni, nebo se přestanu ovládat. Mohu ti slíbit, že jediná kapka krve nepřijde nadarmo. Ale to je vše. Pro mě už není nic jako mír, už neuznávám žádné dohody. Navíc," po tváří jí přeběhl letmý úsměv, příjemná myšlenka. ,,Mým cílem je Halmaš."

Snítko vatřeštil oči a pro samý údiv zapomněl zavřít tlamičku plnou rozžvýkaného jablka. Pak mu naštěstí došlo, jak hloupě musí vypadat a div se rozrušeně nevrhl přes stůl aby se skif pořádně zatřásl. ,,Halmaš? HALMAŠ?! Nic jako Halmašnení! Mágové převrátili každičký šutrák v celý Avhartallis, ale Halmaš prostě zmizel, jako všichni. Jenom šílení putují za jeho branami."

,,To že není vidět nic neznamená. Nezapomínej, že jsem z krve rodu Stínookých, ani já často nejsem vidět. Znamená to tedy, že neexistuji?" usmála se tajemně když zakreslovala do mapy tenké zelené linky.

,,Tak po-"

Tentokrát zareagovala okamžitě a zacvpala Snítkovi tlamu dalším kusem jablka. ,,Nemusí o tom vědět úplně každý. Moc dobře víš, že všechny má tajemství nezná nikdo a já na tom nehodlám nic měnit. Buď mé rozhodní respektuješ, nebo jsi o Miiře Stínoooké nikdy neslyšel. Vyber si, Snítko."

Krrš pomalu přikývl. Měl jen svou lidskou matku, nemohl přijít i o svou svou drahou přítelkyni.

Náhle se Miiřin výraz zcela změnil. ,,A jak se vůbec Gerda má? Výchova krrše je velké sousto, obzvlášť pro ovdovělou matku. Nedělá vám panstvo žádné problémy?"

,,Spal jsi dobře, maličký? Vím, ti žoldáci po pár pivech a sklence domácí pálenky nadělají spoustu hluku, ale neboj, brzy zase vyrazíme. Dlouhá cesta k východu a tam spousta nezodpovězených otázek."

Dráček se zavrtěl a položil Miiře hlavu do dlaní. Šel by třeba až na konec světa, hlavně že už nikdy nebude sám. Navíc se v něm začala bouřit divoká krev plamene a větru, přirozený instinkt ho táhl tam ven, tam kde bude moci roztáhnout křídla a nespoutaně řvát. Pak se převalil na bok a zapískal. Už to nebyl ten ječivý vřískot, jakým dával najevo svoje tepající srdce a touhu po průzračné modři nebes. Hlas se mu postupně prohluboval, i když ještě bude nějakou chvilku trvat než dokáže výhružně vrčet nebo dokonce řvát vznešeným jazykem svého druhu.

,,Dneska žádné pečené lahůdky. Musíš si začít zvykat na tuhou stravu, až trochu vyrosteš, večeři nám budeš obstarávat ty." pronesla se smíchem když mu předkládala dřevěný tác se dvěma plátky čerstvého hovězího. Bylo trochu šlachovité, ovšem s tím už by si měl být schopný poradit.

Dráče kýchlo a zavrtalo hlavu pod polštář.

Skif se napřímila a hlasem matky kárající nezvedeného synka zavrněla: ,,Budu to brát jako nadšený souhlas." Pak se usadila na postel a nežně vytáhla dráče zpod polštáře. Jemné novorozenecké šupiny už mu pomalu začínaly odrůstat aby byly nahrazeny mnohem pevnějšími, tvarem i barvou připomínajícími černý kámen. Zároveň příjemně hřál, v nitru mu teď už plnou silou plál živý oheň, odraz vlastní duše. ,,Vážně nemáš hlad?" prohodila když vnící kus masa vybalovala z hrubého plátna. Dráče se místo odpovědi spěšně připlížilo k tácu a zabořilo drápy do masa. Vzápětí už se choulilo na klíně své matky a hltalo první plátek.

,,Brzy vyrazíme do Halmaš, maličký. Já snad najdu své odpovědi a ty možná nový dmov. Žádný cech, žádné skrývání. Naše životy už brzy budou patřit zase jenom nám."

Mládě jenom zabručelo a pustilo se i do druhého plátku.



Co myslíte? Dosáhnou dávno ztracené svatyně Halmaš nebo je pohltí zrádný Kruh mágů?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ania Ania | E-mail | Web | 31. prosince 2012 v 23:36 | Reagovat

Jahůůů, něco takového jsem ani nečekala! Skvělá práce jako vždy, Arbis, a ani nevíš, jakou mám radost. Gwah, musejí se tam dostat, ale asi to žádná procházka růžovou zahradou nebude. Nebude dlášek zlej, že ne? Já ráda dlášky... :-)

2 Arbis Arbis | Web | 13. ledna 2013 v 14:16 | Reagovat

[1]: Dlášek zlej nebude, panička hrozně. Ale dlášek zůstane divokým drakem a ti rozeznávají zlo a dobro trochu jinak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.