Já chápu, že se sem většinou dostanete přes seznam a tak podobně,ale vážně by mě potěšilo kdybyste vy, co mi tak vesele spamujete u několik let starýho článku u Starstable Online projevili trochu snahy a podívali se jestli tu náhodou není další, informovanější článek. (přímo tady)
Díky všem, Arabin, autorka blogu

Momentální výběr povídek:

Dokončené:

Kapitola 4.

16. února 2013 v 18:10 | Arbis
To se takhle zase jednou dostanu k počítači a první co mě napadne je: Co?
Proč mám na blogu teprve třetí kapitolu?
Proč jsem teprve tadyyy.
Aby se vědělo, v Opařanech taky píšu, ale do sešitu. Hnízdo už tím pádem nemá jen 13, ale 112 stran. Právě proto mě tak deptá, že jsme teprve tady a (POZOR, spoilery) a v sešitě už je sestava hlavních postav téměř kompletní. (ne, že by se po druhým útěku měl přidávat ještě někdo. obzvlášť ne další skif a rozhodně ne krvezrádce. vlastně se to naopak ještě víc rozhází. SAKRA, SAKRA, SAKRA)



,,Podívej mami, ta paní vypadá úplně jako Tlapka!" vypískla jedna malá holčička doprovázející svou matku na kozlíku velkého vozu taženého dvěma starými hnědáky. Žena zvědavě zaostřila. Pár desítek stop před nimi opravdu kráčela rezavá kočkotlapá s obrovským lukem volně přehozeným přes rameno.

,,To je kočkotlapa. Drž se od ní dál, vypadá že nemá smečku a možná teď přepadá nepozorné pocestné. Ale neboj, broučku, tatínek nás ochrání." šeptla dítěti a přivinula si ho k hrudi. Lovkyně se jenom ušklíbla.. Co jiného taky čekat. Sama a ozbrojená. Klidně by mohla být jednou z Hrdých a čekat na soumrak aby všem kolemjdoucím podřezala hrdla. Teď už jí přístřešek nikdo neposkytne. Pravda, Gerda ji pokaždé vítala s úsměvem, ale co kdyby tenkrát Snítka vytáhl z řeky někdo jiný? Ne že by si chtěla stěžovat. Milovala vzrušení z lovu, písně větru a vůni říční vody. Tady byla doma, přítomnost přírody ji uklidňovala. Větší potíže jí však dělal nepřátelský přístup poutníků a podezřívavé pohledy stráží.

,,Už jen pár dní. Brzy budeme moci opustit královskou cestu a vyrazis přes lesy. Půjdeme kus na sever a pak přímo k východu. Pokud se Inwe neplete, dostaneme se k základům Halmaš ještě na začátku jara. A pak se uvidí." A pak se uvidí... Tohle ji na celé výpravě trápilo nejvíce. Věděla, kde byla prastará svatyně vystavěna, informací o její další existanci už se jí bohužel nedostávalo.

,,Hej! Hej, stůj!"

Miira se nevraživě ohlédla. Po teď už viditelně klidnější cestě se řítil mladík v jednoduché plátové zbroji. Nemusel ani křičet, ocelový palcát zavěšený u opasku mu při běhu hlasitě cinkal o boty a špatně udržovaný štít nepřeslechnutelně vrzal. Brnění na něj bylo zároveň přehnaně těžké, už po pár krocích začínal být udýchaný. Přerývavě dýchajíc se dotkl Miiřina ramene a poté se rukama unaveně zapřel o stehna.

,,Ten luk," z kapsy vytáhl zkrvavený hadr a přejel s s ním zpocené čelo. ,,Je skřetí, že? Koupím ho. Dlouho takový hledám."

Oslovená se instinktivně přikrčila a srst na krku se jí mírně zježila. ,,Neprodávám."

,,Dost jsem si vydělal na posledním úkolu. Dost na pořádnou zbroj a pěkný meč."

,,Kdo říká, že o něco takového stojím?"

Žoldák už zřejmě nabral síly, protože se pokusil o překvapivý výpad palcátem. Směšně pomalá zbraň, když se rozmáchl už dávno sama tasila. Pak přidal i štít, ale i s tím už měla pár zkušeností. Během dalšího výpadu mu obratně vyklouzla a s vypětím všech sil se jí podařilo uštědřit utočníkovi ránu dost silnou, aby ho srazila na kolena.

,,Stále neprodávám."

Mladík poraženecky sklopil zrak, ale pak se znovu bleskurychle napřímil. ,,Ty jsi z cechu." hlesl s pohledem upřeným na pruh kůže spojující Miiřinu vestu na ramenou. Na trojúhelníkovém konci držícím přední část vesty byla drobná rytina tří vzájemně spojených koleček korunovaných trojúhelníkem. ,,Jsi Šípkový trn."

Zasmušile přejela palcem po trojúhelníku. ,,Pak jsi dítětem Štěstěny, Skifra. Podle pravidel už bys měl ležet v prachu s proříznutým hrdlem."

,,Ty se ale žádnými příkazy neřídíš. Utekla jsi. To znamená, že teď už nepatříš nikam."

,,Nejsem Hrdá. Ani cech mou krev nezapře."

Mladík se zběžně ohlédl a když se ujistil, že vzduch je čistý, přistoupil ke skif ještě o krok blíže. ,,Mohla bys být." zašeptal spiklenecky.

Být co? Copak on byl... Copak jsou ti Skifra úplně šílení? Verbovat lidi, to je přece nesmysl. Možná už několikrát propadla na úplné dno společnosti, ale pořád je Stínooká.

,,Kdybys měla zájem, náš tábor leží blízko Hájku němých starců, ve staré pevnosti na obranu kupecké stezky. Je to tam dokonale opuštěné, dokonalé místo pro ty, co potřebují zmizet. Podle starýho Plíživce prý není nad spolehlivýho špeha. Hlídce stačí říct, že tě posílá Firko, oni už budou vědět."

,,Jsi moc důvěřivý, mládě. Zmizím i bez pomoci a rozhodně nebudu škemrat o přístřeší u krvezrádců."

,,Uvidíme."

,,Poctivý peníze, to se tady jen tak nevidí. Většina kolem projíždějích šlechticů platí svými šperky. Pár z nich se mi dokonce snažilo vnutit zdobenej postroj nebo dokonce vlastního koně. Jsou to blázni, tahle šlechtěná krev, Tall ví jestli vůbec mají nějaké opravdové mění. A ty jejich vznešený tituly jsou podle mě taky spíš na parádu než k užitku."

Válka už sice ustala, i přesto se však stále ještě po celé Tall nacházela spousta statkářů, kteří šlechtu za verbování počestných vesničanů do prvních linií neměla zrovna v lásce a vůbec se jim nechtělo tolerovat královské manýry. Právě proto měla radši samoty než krčmy a hostince přecpané věčně opilými žoldáky a urozenými pány vracejícími se z lovu. Někdy to sice znamenalo drobné odbočení z cesty, ale za kvalitní potraviny a vřelý přístup to stálo.

,,My spoléháme na výměnný obchod, ne s cennostmi, potřebné věci, každý přispěje svým uměním. Při trzích to sice tak nevypadá, ale peníze u nás neznamenají žádnou hodnotu. Vše co vyděláme také hned utratíme za další zboží a suroviny pro kmen." ke konci zvýšila hlas aby přehlušila právě se probouzející mládě. Předstírajíc pátrání po měšči nahmatala zbytek poslední uzené štiky a zacpala dráčeti tlamu. Vzápětí úspěšně vylovila měšec a vysypala statkářce na dlaň hrst měďáku. I ceny se výrazně lišily od zakouřených lokálů rozsetých kolem královských cest. Ukryla měšec zpět do brašny a přidala stříbrňák z váčku za opaskem. Ne, tak bláznivá aby si všechny své peníze nechávala na jednom místě vážně nebyla. Když do brašny ukládala i všechny pečlivě zabalené potraviny, dráče už bylo se štikou hotové. Teď zuřivě větřil a natahoval krk ke kozímu sýru. To nebylo až tak divné, všichni draci nebyli čistě masožravci. Typickým doplňkem stravy pro ně bylo také různé ovoce a dokonce i houby a bylinky. Většina měla vynikající čich a i přes svou velikost rozhodně nebyli neohrabaní, naopak vymýšleli stále důmyslnější způsoby, jak se k laskominám dostat bez poničení okolí. Samozřejmě nebyli jediní, spousta zvířat si takto obohacovala jídelníček, předky skif nevyjímaje.

,,Tak je to samozřejmě nejjednošší, u nás to je taky tak. Jenže teď když musíme platit daně je třeba jezdit o každém trhu do města a prodávat i tam. A ti hlupáci si zřejmě myslí, že nemáme na práci nic lepšího než obíhat zlatnictví a šperkařství a hledat, kdo nás okrade nejmíň. Škoda, že vaši kupci se o šperky nezajímají."

,,Co se šperků týká, kupují je jen málokdy a co se pamatuju, lidská práce je nikdy nezajímala. Musí mít jistotu, že se všechno prodá nebo aspoň využije mezi námi. Vznešené dámy si nechtějí kupovat "obnošené" kousky a my šperky nenosíme."

Ještě chvíli si s hospodářkou vyměňovaly zkušenosti, ale pak už slunce zařící vysoko na obloze oznámilo poledne a Miira musela pokračovat v cestě. Neušla však ani deset kroků, když jí za cíp tuniky zatahala mladá světlovlasá dívka.

,,Straka mi odnesla medailon po babičce. Prala jsem prádlo u potoka a medailon jsem položila na kámen vedle. Ta potvora se kolem mě nejdřív jenom nenápadně ochomýtala a pak ho popadla a zmizela směrem k našemu jablečnému sadu." vyhrkla horlivě ukazujíc k ohrazenému plácku zcela pohlceném pod záplavu rudých jablíček. Mezi ovocnými stromy se prodíralo také několik mohutných dubů.

,,Máš tušení, kde má hnízdo?"

Dívka chvatně přikývla a rozběhla se mezi stromy. Mířila právě k těm utlačovaným dubům. Chvilku se bezradně rozhlížela, ale pak poklepala na kmen jednoho z nich.

Miira odložila luk s toulcem i cestovní plášť. Dráče stále odmítalo usnout a nechtěla riskovat prozrazení, takže brašnu si pouze přivázala k opasku, aby jí tolik nepřekážela. Pak se pevně chytla první větve a začala šplhat k vrcholu. Podivné pohyby vyburcovaly dráče k oblédnutí situace. Když s eujistilo, že dívka už je mezi listy vidět nemůže, vyklouzlo z tepla brašny a za pomoci silných tlap se začalo drápat k hnízdu spolu se skif. Brzy už ji předehnalo a s tichým hvízdáním vyskočilo až na větev držící hnízdo.

Obsah hnízda byl... Zarážející. Kromě drobností jako mince, leské plíšky a korálky získala straka i mnohem vzácnější úlovky, takové, které se dají najít jenom v obydlích vážených mágů. A široko daleko o nikom takovém nevěděla. I když, byla tu jedna možnost. Dost šílená, ale rozhodně ne nemožná. A když si uvědomila, co dráče ochranitelsky drží v zubech, byla si svou teorií dokonale jistá.

Drobný šperk už se ale hledat obtížněji. Stračin poklad byl dílem několikaletého snažení a podle toho také hnízdo vypadalo. Navíc přes všudypřítomná stébla a malé větvičky bylo těžké rozeznat co je co. A divočící dráče jí práci taky moc neulehčovalo. Konečně zahlédla něco, co by mohl být onen přívěšek, když dráček vyrazil a s tlumeným žuchnutím skočil přímo doprostřed hnízda, čímž znovu naprosto zpřeházel jeho obsah.

,,I ty strako jedna." zasmála se když z hnízda opatrně vytahovala srdcový medailonek s několika barevnými kamínky zdobící jeho střed. Pak se natáhla k dráčeti a vyškubla mu jeho úlovek, průzračnou kouli, pravděpodobně křišťálovou nebo skleněnou, rozhodně však dutou, protože uvnitř se pohyboval bílý dým. Dráček pobouřeně zavrčel a zaťal skif drápky do paže.

,,Teď ne, maličký. Zalez, ať můžu vrátit ten řetízek právoplatné majitelce."

Korunu stromu opustila tak rychle, že to vypadalo, jako by se snad zhmotnila ze stínů. To byla samozřejmě hloupost, ale děvče stejně polekaně couvlo. Pak ale spatřila drobný přívěšek v její tlapě.

,,Moc děkuji." vyhrkla ještě než Miira stačila neslyšně zmizet.

,,Zloději jeden. Nech to být, ještě si ublížíš."

Taky mohla dávat větší pozor. Že je dráče podezřele potichu jí došlo až ve chvíli, kdy kolem ohně prosvištěla její vlastní brašna. Nejdřív podezřívala ohnivé rarášky nebo možná i bludičky, ty už se také pomalu začaly probouzet, pak ale zahlédla dlouhý dračí ocas.

Zmrazení prchajícího poděsu zavrhla okamžitě, nechtěla mu způsobit otřes. Pak si vzpomněla na ivelskou vábničku, směs bylin s velmi výraznou vůni. Zlatohříví s její pomocí cvičil kraxe a ti k drakům přece jen neměli až tak daleko.

Netrvalo dlouho a uprchlík přicupital zpátky. Vábnička zabrala naprosto perfektně, na chvíli dokonce zapomněl i na svůj podivný úlovek ze stračího hnízda.

,,Stejně tam není." špitla a zpod opasku vytáhla oškubaný váček jen o něco menší než její pěst. Straka se okamžitě napřímil a zabroukal.

,,Buď hezky potichu a ukážu ti tajemství." odpověděla mu něžně, z váčku vytáhla onu podivnou kouli a promnula jí v dlaních.

Draka se poslušně usadil, vzorně stočil ocas podél těla a vyfoukl z nozder šedý kouř.

Pak se mezi mlhavou šedí roztančily první zlaté jiskry.

Miira se usmála a přehodila si kouli z ruky do ruky. Jiskry vybuchly v záplavu rudého světla a kolem nich se tteď mihotaly jasné zlaté linky. Už ji nedržela, visela ve vzduchu bez jakékoliv opory. Její světlo dokonce způsobilo, že dráčkovy oči se teď zdály černé, to jak se mu rozšířily zorničky. Tahle záře přinášela stín.

Nad jeho užaslým výrazem jen zavrtěla hlavou. ,,V nesprávných rukou je tahle magie skropená spoustou nevinné krve a živená čirou bolestí. Dávej si pozor, ty můj maličký strako, nikdy nedovol, aby byla použita proti tobě."

V té chvíli se jí zatajil dech. To bylo ono. ,,Straka. To je jméno, které patří jen a jen tobě." hlesla dojatě a natáhla k dráčeti tlapu. ,,Nos ho se ctí, protože není cennější jméno než tvé vlastní."

Průzračná koule s tlumeným žuchnutím spadla do trávy. Miira ji zamyšleně obkroužila drápkem a skryla ji zpět pod opasek.

Možná dnes noční můry utichnou. Možná se jí podaří využít prastaré magie k oddělení jejich duší ode všeho.

Od pletich Kruhu mágů.

Od krvavé minulosti.

A především od nenechavých spárů osudu.

Kéž je západní vítr příznivý a vede jejich kroky k vytouženému cíli.

A když se mi náhodou do ruky dostane něčí foťák (můj zklamal, odmítá baterky), možná uvidíte i pár kreseb. (jmenovitě třeba brzymrtvýhokrvezrádce, Jikka nebo naše hlavní hrdiny)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ania Ania | E-mail | Web | 18. února 2013 v 20:19 | Reagovat

Páni, tohle je něco. Je úžasný vidět, jak to máš všechno propracované. Vřele doufám, že se kresby dočkáme! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.